Tábor 2013 – Soběšín
Do Soběšína se letos vypravily dva turnusy. Prvního z nich se zúčastnili především zkušení táborníci z minulého roku, druhý byl obsazen hlavně nováčky.
Na prvním turnusu, od 15. do 22. června, nám počasí přálo snad až moc, stále jsme se snažili pohybovat ve stínu stromů, protože vedro bylo až k padnutí. Celotáborová hra byla na téma „Cesta balonem kolem světa“. Nálada odpovídala počasí, slunce nezašlo ani na chvíli.
Druhý turnus, od 22. do 29. června, to už však byla jiná písnička. Všichni jsme měli pocit, že nás navštívil podzim a že plískanice snad nikdy nepřestanou. A v tomto počasí, kdy denní teploty většinou nepřesáhly 10 stupňů, jsme se vydali na „Cestu lodí kolem světa“. Ovšem měli jsme jedno obrovské štěstí: nálada tentokrát byla pravým opakem meteorologických podmínek, choulili jsme se u krbu a smáli se celé dny. Všechny hry se podařilo přizpůsobit nepřízni přírody, a tak se nám na konci ani nechtělo zpátky.
Viola již pošesté – 9. 5. 2013
Dne 9. května recitovala Týnka již pošesté v divadle Viola. Protože to bylo v máji, měsíci lásky, a jak známo, láska kvete v každém věku, vybrala si k recitaci téma „Milostná poezie“.
Kromě klasických autorů naší i světové literatury byli zařazeni i autoři současní, a nejen to: Týnka recitovala verše dvou seniorek žijících v Praze 1. Jsou to paní Olga Holubová a paní Luciana Klobušovská.
Pořad měl velký úspěch a přítomna byla i Česká televize, která zde natáčela pro pořad stanice ČT1 Z metropole, který je vysílán vždy v sobotu ve 12 hod.
Dana Hyklová
Výlet vlakem do Olomouce – 7. 5. 2013
V úterý 7. května se vydaly tři kluby – Medunky, Týnka a někteří členové turistické party – do Olomouce. Byl to nápad Majky Primusové, která zjistila, že společnost Student Agency poskytuje seniorům v určitých dnech slevy na hromadnou jízdenku vlakem RegioJet. Památky, které bychom měli navštívit, nám pak doporučila Eliška Novotná (90 let!), jež nám nakreslila mapku trasy, na níž jednotlivé památky vyznačila. Role průvodce se ujala Dana Hyklová, která si ke všem památkám našla historický výklad. Jako fotoreportérka s námi jela Karolína Schwarzová, asistentka paní ředitelky Čelišové. Výlet to byl velmi zdařilý.
První památkou, kterou jsme zhlédli, byla bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, na který jsme vyjeli autobusem. Pak následovala na Václavském náměstí katedrála svatého Václava a vedle ní Zdíkův palác (dříve nazývaný Přemyslovský palác). Dvě slečny, které u paláce seděly na lavičce, nám poradily, kam máme jít na oběd. Byla to restaurace U Huberta, kam se nás vešlo všech dvacet a kde podávali polední menu za přijatelné ceny. Navíc jsme ani nemuseli uhnout ze své trasy.
Po obědě jsme pokračovali v cestě za památkami a postupně jsme si prohlédli na náměstí Republiky kašnu Titónů, bývalý klášter klarisek – dnes Vlastivědné muzeum a barokní kostel Panny Marie Sněžné. Pekařskou ulicí jsme se dostali ke gotickému kostelu svatého Mořice, ve kterém jsou největší varhany ve střední Evropě. Na Horním náměstí, kde bylo nejvíce památek, jsme obešli gotickou Olomouckou radnici, podívali se na dvě překrásné kašny – Herkulovu a Caesarovu, na velkém modelu města jsme pak hledali zhlédnuté památky a nakonec jsme si prohlédli 35 metrů vysoký sloup Nejsvětější Trojice, který je největším sousoším v České republice a je zařazen mezi světové dědictví UNESCO.
Za Horním náměstím je náměstí Dolní, na kterém jsou dvě kašny – Neptunova a Jupiterova, mezi nimiž stojí Mariánský sloup. Vše bylo zahaleno do zelených sítí, neboť celé náměstí je v rekonstrukci, ale těmi sítěmi bylo na památky vidět. Na druhé straně náměstí nás zaujal renesanční měšťanský dům Hauenschildův palác, na kterém byl úžasný dvoupatrový arkýř. V tomto paláci byla při své cestě na Moravu ubytována ve dnech 26. – 28. října 1767 rodina Mozartova; to bylo Mozartovi 11 let.
Tady jsme již pocítili značnou únavu, tak jsme se vydali směrem k nádraží. Ještě jsme si prohlédli v Kateřinské ulici gotický kostel svaté Kateřiny Alexandrijské a zamířili jsme do Bezručových sadů, odkud jsme viděli barokní kostel svatého Michala v celé jeho kráse a mohutnosti.
V parku jsme si dali rozchod se srazem na nádraží. Park to byl velice krásný, se spoustou laviček, na kterých jsme si odpočinuli. Podél cesty, jež tvořila osu parku, tekla po pravé straně řeka Morava a po levé straně byly úžasné středověké hradby, takže prakticky až na nádraží jsme se měli na co dívat.
Dvě hodiny ve vlaku utekly neskutečně rychle a všichni jsme se shodli na tom, že cesta vlakem je mnohem příjemnější než autobusem, zvlášť tímto vlakem s obsluhou. Určitě se zase někam tímto způsobem vypravíme!
Dana Hyklová