Tábor v Dobronicích – 18. až 25. 6. 2016
Nádherné počasí nás přivítalo v romantickém kraji ještě romantičtější řeky Lužnice, kam jsme přijeli za seniory z Prahy 1. Ti na dohled od tajemné zříceniny hradu v Dobronicích totiž tráví letošní tábor, který speciálně pro ně organizuje Středisko sociálních služeb zřizované Městskou částí Praha 1. Na návštěvu tábora a jeho dočasných obyvatel dorazil, stejně jako v uplynulých letech, starosta Oldřich Lomecký.
„Velmi rád každoročně přijedu si popovídat a posedět, opéct si buřta a poslechnout si pěknou muziku. A abych vám pravdu řekl, když vidím, jak skvělý je připravený program, jak krásný je zdejší areál i jeho okolí a jak spokojení jsou naši seniorští táborníci, hned bych tu s nimi zůstal. To mi věřte,“ popsal nám svoje pocity starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.
Kdo ten kraj zná, ví, že Lužnice se tam nepodobá žádné jiné části svého dlouhého toku, že lidí tam mnoho nežije a že lesy při levém břehu jsou nejen pěkné, ale i hluboké. To se to pak musí skvěle vymýšlet celotáborová hra! „Vítejte na pátém ročníku tábora a pojďte dál, je tady velmi silná pozitivní energie,“ přivítala nás v krásném Rekreačním středisku Lužnice Helena Čelišová, ředitelka Střediska sociálních služeb.
Jak jsme se od ní dozvěděli, letošní celotáborová hra se jmenuje „Deník táborníka Štíska“. Hlavas tábora Jaroslav „Riki“ Kráčmera nám dokonce prozradil, že ten chlapík snad i pobýval na dobronickém hradě, ale podrobnosti jsme se samozřejmě nedozvěděli, aby nedošlo k prozrazení obsahu a cíle hry. Víme jen, že táborníci za každý den a absolvované soutěže získávají body a indicie, které je postupně dovedou až k…
Soutěží se v kvízech nebo třeba v pohybových i vědomostních soutěžích, jejichž pevnou součástí je humor, protože dobrá nálada je základem tábora seniorů, kteří hned na počátku prošli tradiční bránou do dětství a určili si věk, který k nim bude patřit po celý zdejší pobyt.
Na tábor jich přijelo třiadvacet a nejstarší z nich je téměř devadesátiletá paní. Řada z nich je na táboře už poněkolikáté, ale jsou tam i ti, pro které je letošní tábor premiérou. Pro ty i ty je pobyt v Dobronicích příjemný zážitkem, všem se dobře daří a o všechny je dobře postaráno. Rádi také tlumočíme jejich poděkování za péči, starost, výborný program i skvělou kuchyni.
Program je opravdu bohatý a pestrý, na druhou stranu se samozřejmě dbá i na odpočinek. Stejně jako na takzvanou „Cochcárnu“, kdy si účastníci tábora sami řeknou, na co v tu chvíli mají chuť a co by chtěli dělat. Vedle soutěží se myslí i na kulturu, a tak v pondělí dorazili městští strážníci z populárního Dixie bandu, jejichž vystoupení bylo krásným dárkem pro všechny a ještě větším pro ty, kteří na táboře oslavují narozeniny. Během naší návštěvy zase všechny potěšila, stejně jako na minulých táborech, trampská kapela Dub.
Důležitou součástí správného tábora je šikovný a ochotný kuchař. „Už třetí rok máme stejného a jsme velmi spokojení. Šestkrát denně se stará o to, aby všem chutnalo,“ prozradila Helena Čelišová. A jelikož jsme mohli ochutnat, rádi dosvědčujeme, že ten pán svému řemeslu rozumí. A navíc je sympaťák.
Další, kdo je táborníkům k dispozici, je například fyzioterapeutka. A samozřejmě jako každý rok i dámy ze Střediska sociálních služeb Praha 1 – kromě Heleny Čelišové také Tereza Iva Nosková a Karolína Schwarzová. „Jsme moc rádi, že jsou naši senioři spokojení – na táboře i při dalších aktivitách. Proto koneckonců provozujeme Středisko sociálních služeb a pozitivní ohlasy jeho klientů nás těší i motivují do další práce i do plánování nových projektů,“ uzavřel starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, do jehož gesce sociální problematika spadá.
Fotogalerii najdete zde
Osvědčení PC kurzy – červen 2016
Dům s pečovatelskou službou v Týnské ulici hostil v pátek velkou slavnost. A není také divu, když celkem sedmdesát seniorek a seniorů z Městské části Praha 1 úspěšně absolvovalo kurz s názvem „Základy výuky obsluhy osobního počítače pro seniory“. A to je, uznejte, důvod k oslavě, radosti i pořádné gratulaci.
„Počítačové dovednosti jsou neoddiskutovatelnou součástí našich životů a my všichni, tedy všechny generace, se s tím musíme vyrovnat. Proto pořádáme bezplatné výukové kurzy pro seniory a proto máme radost z jejich velkého zájmu,“ vysvětlil starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který zároveň s úsměvem ocenil, že pomyslná vysvědčení nesou samé jedničky a že nikdo nespadl do kategorie „repetentů“.
„Můžeme tedy všem s klidným svědomím popřát krásné prázdniny,“ dodal pan starosta, který má sociální problematiku, tedy i seniory, ve své kompetenci. Ocenil také práci Střediska sociálních služeb Praha 1, které pro potřeby seniorů a dalších zdravotně a sociálně znevýhodněných osob první městská část zřizuje a které kurzy a bezpočet dalších aktivit organizuje. „Chci pak zejména poděkovat jeho paní ředitelce Heleně Čelišové, jež vše dělá s obrovským nasazením a entuziasmem, bez nichž by to nešlo,“ vyzdvihl Oldřich Lomecký.
Helena Čelišová pak v reakci ocenila podporu od starosty a radnice, včetně sociální komise, díky které lze organizovat kurzy, kroužky, výlety, výstavy, kulturní akce a další a další volnočasové a vzdělávací aktivity. K jejím slovům se připojil i lektor Petr Dáňa, který spolu s kolegyní Evou Sochorovou kurzy vyučuje. „Letos jsme dostali nové počítače, a to nám moc pomohlo. Moc a moc děkujeme. Je to super!“ prohlásil emotivně Petr Dáňa.
Zatímco on má na starost skupinové kurzy v Týnské, paní Sochorová zajišťuje individuální výuku v Tomášské ulici. Oba si zaslouženě vyslechli slova chvály. Za sociální komisi radnice pak všem přišel poblahopřát a poděkovat její člen Jozef Helmeczy.
Sázení vinné révy ve jménu Karla IV. – 25. 5. 2016
Jeho císařské a královské Veličenstvo Karel IV. vydalo za dob svého panování výnos o osazování vhodných svahů vinicemi. A protože ho doteď nikdo nezrušil a protože Městská část Praha 1 si svého panovníka váží a respektuje jeho vůli, obohatily terasu domu s pečovatelskou službou U Zlaté studně, ležícího přímo v podhradí, nové rostliny burgundské odrůdy.
„Zahradní terasu našeho domu s pečovatelskou službou U Zlaté studně zdobí už od jeho vzniku na počátku tisíciletí vinná réva a každoroční krásnou tradicí je posezení obyvatel domu a slavnostní ochutnávání čerstvých hroznů. Proto jsme také rádi vyslyšeli výzvu Cechu českých vinařů, který nám připomněl výnos Karla IV.,“ prohlásil starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který si splnění výnosu slavného českého a evropského panovníka vzal osobně na starost.
„Vinná réva sbližuje lidi i národy,“ připomněl čestný předseda Cechu českých vinařů Jiří Čábelka, podle kterého víno zároveň povzbuzuje národní cítění a identitu. Vyzdvihl také důležitý přínos výzvy Cechu českých vinařů, která směřovala ke starostům měst a obcí. „Nezáleží ani tak na odrůdě, kterou na vhodných svazích vysázejí, ale hlavně na tom, že si obce všimnou jednotlivých často nevzhledných míst, která díky révě zkrášlí své okolí.“
To se však netýká DPS U Zlaté studně, jehož zahrada i celý areál jsou od samotného počátku moc pěkné a díky péči zaměstnanců i samotných seniorských obyvatel průběžně získávají na kráse i útulnosti. „Věřím, že perkmistr Jeho císařského a královského Veličenstva by byl určitě spokojený,“ konstatoval při příjemném posezení u malé vinice i záhonu nádherných růží Oldřich Lomecký.
Perkmistr byl královským úředníkem, který vhodné svahy obhlížel a jejich majitelům nařizoval, aby je neprodleně osadili. Protože byl Karel IV. moudrým a realistickým panovníkem, pouze nenařizoval, ale také nabízel. V tomto případě všem, kteří svahy osadili, udělil dvanáctileté daňové „prázdniny“; od třináctého roku pak králi platili půl džberu vína. Ti, kteří byli v nájmu, navíc platili majiteli půdy desátek.
Po třinácti letech platnosti nařízení bylo vína v zemi tolik, že král v období od svatého Havla do svatého Jiřího zakázal dovoz zahraničního vína. „Důležité je také vyzdvihnout, že k výnosu o osazování vhodných svahů vínem stačila králi jedna strana dokumentu, která dokonce obsahovala i tresty pro ty, kteří by snad chtěli vinařům na vinicích škodit,“ ocenil Jiří Čábelka.
A tresty to byly přísné: kdo škodil ve dne, přišel o pravou ruku. Mohl se ale vykoupit dvaceti kopami stříbrných. Kdo škodil v noci, dopadl hůře – propadl hrdlem. V obou případech navíc zločinci propadl veškerý majetek ve prospěch perkmistra. Kdo by škůdce ve vinici přistihl a zabil ho, musel na tělo oběti položit dva haléře, aby učinil spravedlnosti za dost a unikl trestu.
Bodejť by pak nebylo v zemi hodně vína…
Ukázkový táborový den v parku Lannova – 4. 5. 2016
Ve středu 4. května 2016 se v parku Lannova uskutečnil vzorový táborový den pro seniory z Prahy 1. Akce přiblížila všem, kteří měli zájem přijít, jak vypadá každoroční letní tábor, který pořádá MČ Praha 1 prostřednictvím Střediska sociálních služeb pro své občany v seniorském věku.
Jedno družstvo pak vytvořili studenti Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra. A přestože by se mohlo zdát, že senioři v takové konkurenci nebudou mít při hrách sebemenší šanci na úspěch, bylo tomu přesně naopak. Boj byl lítý, ale probíhal v přátelském duchu a hrálo se opravdu fér.
Počasí nám sice nepřálo, ale zábava vyvážila nepřízeň přírody a všichni, ať mladí, nebo staří, odcházeli nadmíru spokojeni nejen sami se sebou, ale hlavně s tím, že den strávili pohybem, smíchem a v dobré společnosti.
Děkujeme všem, kteří se nenechali odradit plačícím nebem a přišli za námi!
Čeho se senioři-turisté z jedničky nebojí… – 26. až 28. 4. 2016
„Jarní výlet“ turistické party seniorů pořádaný Střediskem sociálních služeb nabral nečekané obrátky ještě dříve, než začal. Správně naplánovat výšlapy, zajistit dobrou baštu i večerní zábavu, s tím si poradit dovedeme, na počasí jsme však krátcí, a tak na nás místo rozkvetlých podhorských luk čekaly stráně pokryté zmrzlým sněhem. Nevzdal to nikdo, i když by se to pochopit dalo. A tak ve třetím dubnovém týdnu vystoupilo z autobusu v Janově nad Nisou, podhorské obci Jizerských hor, dvaadvacet na jaro připravených turistů, odhodlaných vyškrábat se dvoukilometrovým pochodem skoro o 200 m výše, do tepla hotýlku Vila Oaza.
Do Jizerek jsme rozhodně nepřijeli ležet, tak jsme hned po obědě vyrazili na první výlet, cíl skalní hřib, přírodní útvar důmyslně ukrytý v lesích mimo značené cesty. Snažil se sice hodně, abychom ho minuli, ale po jeho odhalení měl ten šutr dost štěstí: jen díky námraze se nám jej nepodařilo trochu rozhoupat.
Po večeři, když jsme probírali program na příští den, se projevila menší nejistota: zvládneme celodenní hřebenovou túru na zmrzlém sněhu? Proč ne, chodíme přece již šestým rokem a na sněhu také nejsme poprvé.
Přivstali jsme si a po snídani jsme nabrali kurz na Bedřichov. Významné místo, začátek slavné Jizerské padesátky, zároveň památník 14 členů expedice Peru 1970, horolezců, kteří zahynuli pod lavinou kamení na peruánské hoře Huascarán v roce 1970. Všichni byli účastníky první Jizerské padesátky v roce 1968. Nyní se závod běhá jako jejich memoriál.
Místo krásné, zároveň smutné, nás ale čeká výstup na horu Nekras. Naivně jsme si mysleli, že je to nejnáročnější část naší cesty. Na vrcholu Nekrasu je již od roku 1907 kamenná rozhledna Královka, která nás lákala hned dvakrát: pěkným výhledem, jak to již u rozhleden bývá, a nejméně dobrou hospodou pod ní. Borůvkové koláče se šlehačkou a groček, těžko se tomu odolává. Čas však běží, ještě nejsme ani v polovině cesty, a navíc počasí tady na hřebenech přitvrzuje mrazivým větrem se sněhem. My si to míříme do zimního střediska v Hraběticích, do Ski areálu Severák. Je tady jedna sjezdovka vedle druhé. Jen blázen si může myslet, že tu na sněhových pláních potká velblouda, nám se to ale podařilo. Nejen velbloud, ale i zebra, puma, zlatí bažanti, nádherní koně a mnoho dalších zvířat, to vše uprostřed sjezdovek chovají Häcklovi, rodina milovníků zvířat a přírody. Měli jsme to i se zajímavým komentářem pana majitele.
Hlavu vzhůru! Nad námi je Hrabětické sedlo, tedy další stoupání, a na vrcholu další rozhledna. Slovanka, nejstarší železná rozhledna v českých zemích, zakoupená v roce 1887 na průmyslové výstavě ve Vídni. U rozhledny končí křížová cesta se zajímavým příběhem studánky navracející zrak. Tady nás čekal nejnáročnější úsek cesty, podle křížové cesty, strmým zasněženým svahem plným kamenů a kluzkých kořenů k našemu hotýlku. Na namrzlém sněhu to již chtělo spolupráci – zvládli jsme to nakonec všichni. A do nočních hodin bylo potom o čem povídat. K tomu jsme se ještě od paní ředitelky dozvěděli spoustu zajímavých informací v malé přednášce o pohybu a bezpečnosti při pobytu v přírodě. Díky dotazům se přednáška nakonec protáhla skoro na hodinu, ale máme důležité informace. Pak jsme si ještě zahráli hru a až do noci povídali a povídali…
Závěr našeho výletu, poslední den? Třešnička na dortu. Moderní bobová dráha v Janově. Pro většinu z nás úplně nová zkušenost. Sebrat trochu odvahy, a již se řítíme z prudkého svahu dolů. Byl to pro nás nezapomenutelný zážitek
Na závěr je možné dokončit rozepsaný nadpis a trochu se pochválit: na skupinu seniorů-turistů docela slušné výkony a možnost tak trochu si pozvednout sebevědomí, na co vše jsme si troufli. Navíc jako jednotlivci bychom podobný výlet jen velmi těžko realizovali.
Proto si vážíme podpory ze strany Střediska sociálních služeb a jsme moc rádi, že s námi tento náročný výlet Helena Čelišová a Tereza Nosková absolvovaly a také s Karolínou Schwarzovou perfektně připravily.
Za všechny zúčastněné Mirek Bernát