Medunky mají i rozdávají radost ze života – podzim 2013

Největší místnost Klubu seniorů Haštalka v Haštalské 7 se každou středu odpoledne proměňuje v taneční sál. Tou dobou se zde totiž scházejí členky taneční skupiny Medunky, která už sedm let působí pod záštitou DPS v Týnské ulici a jež je jednou z velmi zajímavých aktivit, nabízených Střediskem sociálních služeb Praha 1 seniorům první městské části.

„Dámy, jež jsou členkami taneční skupiny, jsou příkladem pro ostatní starší spoluobčany svojí vitalitou i přístupem. Nejdůležitější ale je, že je jejich činnost baví a že z ní mají radost ony i diváci nejen v Praze 1,“ řekl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.

Pokud navštívíte zkoušku „Medunek“, na první pohled poznáte, že tanečnice dávají do tance kromě nesporného talentu i hodně tvrdé práce. Jejich nasazení je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme, jakým věkem se mohou členky taneční skupiny pochlubit. „Náš věkový průměr přesahuje sedmdesát let a některé členky už za sebou mají i osmdesátku,“ prozradila Jaroslava Hrabová, vedoucí taneční skupiny Medunky.

V době naší návštěvy vrcholily přípravy na vystoupení na Plese seniorů 2013 na Žofíně. „Rozhodly jsme se nacvičit Českou besedu, kterou v polovině 19. století uvedl do života a na taneční parket, prý právě na Žofíně, Jan Neruda,“ vysvětlila paní Hrabová, také již seniorka.

Česká beseda byla původně vymyšlena pro čtyři páry, to znamená osm tanečnic. Skupina Medunky ji předvede v úpravě pro dvanáct tanečnic. „Zájem byl velký a přece neodmítnu tanečnice, které se soustavně a pravidelně účastní nácviku?!“ řekla Jaroslava Hrabová s tím, že choreografii upravila i s ohledem na věk tanečnic.

Kromě nácviku se členky starají i o své oblečení. „Středisko sociálních služeb Praha 1 nám finančně přispívá, jinak si ale vše zajišťujeme svépomocí,“ uvedla vedoucí „Medunek“ a dodala, že ve skupině je dobrá parta, která se schází i mimo tanec a vždy se výborně pobaví.

Skupina už má za sebou řadu vystoupení se svým country programem. Před Vánocemi například vystoupila pro seniory v domově důchodců na Krejcárku, na podzim si ji pozvali až na Karlštejn. Bude zájem i o Českou besedu? „Uvidíme, jaký bude ohlas teď na plese. Když to vyjde, věříme, že zájem bude,“ prohlásila Jaroslava Hrabová.
Podle toho ale, co jsme viděli my, bude vystoupení taneční skupiny Medunky s jejím novým programem určitě stát za to.

Chcete se zapojit do činnosti taneční skupiny Medunky nebo ji chcete pozvat na vystoupení k vám? Přijďte ve středu po 14. hodině do Haštalské 7 – budete vítáni. Můžete také napsat na e-mail: jaroslava.hrabova@seznam.cz.

A na závěr pár slov pro ty, kteří chtějí vědět o České besedě něco víc. Proč Jan Neruda s touto myšlenkou přišel? Nebylo to jenom proto, že rád tančil, bylo to hlavně proto, že chtěl vnést na české bály něco ryze českého. Tak vznikla sestava prostých tanců na české národní písničky. Již prvního předtančení se zúčastnil také Bedřich Smetana. Úspěch byl tak velký, že po dvou měsících tančilo besedu 140 párů. Česká beseda se tančila také později, ve 20. stol., a to tehdy, když bylo českému národu těžko. Za 1. i 2. světové války. Starší ročníky si možná vzpomenou, že se ji po válce učily tančit v Sokole nebo v tanečních. „Proč si nepřipomenout svoje češství i ve 21. století?“ uzavřela Jaroslava Hrabová.

Když design spojí generace… – 17. až 21. 9. 2013

Od 17. do 21. září uspořádalo občanské sdružení CZECHDESIGN.CZ, za podpory Městské části Praha 1, festival Týden přístupného designu, v jehož rámci se uskuteční několik volně přístupných akcí, určených široké veřejnosti, designérům, architektům a dalším odborníkům. Jednou z nich byl i workshop Grafický design (ne)stárne, který odstartoval v DPS Týnská.

Cílem workshopu bylo mimo jiné navržení nového orientačního systému budovy DPS v Týnské, který by v podmínkách sice moderně zrekonstruované, ale v každém případě původem staré budovy umožnil snadný pohyb nejen ubytovaným seniorům, ale i návštěvám, jež prostředí neznají a špatně se v něm orientují.

„Mám z této ojedinělé akce a spolupráce s mladými designéry radost a těším se na výsledky. Ty by totiž mohly pomoci klientům v DPS Týnská, ale určitě i v dalších našich zařízeních. Zároveň jsem přesvědčena, že tento projekt bude inspirací také pro další pražské městské části i obce po celé republice,“ řekla radní pro sociální oblast a protidrogovou problematiku Prahy 1 Šárka Chládková Táborská, která workshop slavnostně zahájila.

Klientům DPS a mladým designérům popřála dobrou a inspirativní spolupráci mezi generacemi. Přivítala podle svých slov iniciativu mladých lidí, kteří sami přišli s chutí nějak pomoci. „To jsme s radostí přivítali a po diskusi jsme se rozhodli právě pro orientační systém budovy v Týnské,“vysvětlila Šárka Chládková Táborská.

Ředitelka Střediska sociálních služeb Helena Čelišová účastníkům workshopu představila služby poskytované seniorům Prahy 1 i samotný Dům s pečovatelskou službou v Týnské ulici. Tento bývalý pivovar, před lety ve špatném stavu, prošel náročnou rekonstrukcí a nyní svým obyvatelům i návštěvníkům nabízí oázu klidu uprostřed města a nedaleko značně zatížených a rušných ulic i Staroměstského náměstí.

Helena Čelišová vyzdvihla potřebu orientačního systému. „Budova je moderně zrekonstruovaná, ale svůj dávný původ nezapře, a tak i orientace v ní není taková, jaká by byla, kdyby byla postavena v současnosti už jako DPS,“ prohlásila ředitelka Střediska sociálních služeb Praha 1 a dodala, že workshop je krásnou ukázkou mezigenerační solidarity.

Zástupce občanského sdružení CZECHDESIGN.CZ Mikuláš Hapka představil Týden přístupného designu a náplň i cíl workshopu Grafický design (ne)stárne. „Chceme ukázat, že design může mít sociální rozměr,“ řekl.

Letní tábor pro seniory se letos opravdu vydařil – 15. až 29. 6. 2013

Už druhý ročník letního tábora pro seniory uspořádaly v Soběšíně na Sázavě Městská část Praha 1 a Středisko sociálních služeb. Letos se tábor poprvé konal hned ve dvou turnusech: zatímco ten první navštívili už zkušení táborníci, kteří absolvovali i první ročník, druhý byl určen „bažantům“.

„Po úspěchu prvního ročníku nám všem bylo jasné, že tu vzniká nová pěkná tradice, jež dokazuje, že dobře bavit se můžeme v každém věku,“ řekl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.

Co měly oba táborové běhy společného, byly výborná nálada a napětí i velké nasazení při hrách a soutěžích. Všichni účastníci také hned na začátku tábora prošli bránou dětství a zvolili si věk v rozmezí od dvanácti do patnácti let. Poté si zabalili – ano, čtete dobře – a odletěli létajícím balonem, jehož první zastávka stála opravdu za to: Las Vegas. To v případě prvního turnusu. Členové druhého turnusu byli vystaveni zdánlivě menšímu nebezpečí, když se vydali na cestu kolem světa lodí. Dalším rozdílem mezi oběma turnusy bylo počasí: první týden slunce vytrvale hřálo (či spíš připalovalo), druhý týden se obloha spíše vytrvale mračila.

My jsme tábor navštívili během prvního turnusu. S námi pak v kufru auta (v chladicím boxu – zpráva pro hygienu:)) přijely špekáčky k večernímu táboráku. Dorazili jsme, když zrovna naplno běžela soutěž, kdy si všichni táborníci vyslechli od „hlavase“ Rikiho příběh, o němž pak postupně vedli diskusi a hodnotili jednání jednotlivých postav příběhu. „Pro mě je velmi zajímavé a poučné srovnávat, jak příběh hodnotili děti a mladí lidé, s nimiž také pracuji, a jak lidé, kteří už prožili kus života,“ řekl Jaroslav Kráčmera, jinak už zmíněný Riki, který měl už druhým rokem na starost program tábora. Rovněž druhým rokem s ním spolupracovala paní Erika, jež zároveň plnila funkci zdravotnice.

Druhým rokem také fungovala populární kavárna, doslova epicentrum tábora, kde se odpočívalo, hrálo, diskutovalo či zpívalo. A také podnik, jehož název se měnil podle situace, počasí, stavu tělesné schránky či duše „provozovatelek“ – ředitelky Střediska sociálních služeb Heleny Čelišové a její spolupracovnice Karolíny Schwarzové. V době naší návštěvy se honosil označením „U dvou zdechlých koček“.

Vedle her a soutěží čekaly na účastníky pestré a netradiční ranní rozcvičky, jež tvořily tai-či, přijímání energie nebo třeba mazurka. Večery pak vyplňovaly táboráky, koncerty harmonikáře a country kapely, promítání v bijásku Kinolet a stejně jako loni oslava narozenin úplně všech zúčastněných bez ohledu na skutečné datum narození. Chybět samozřejmě nemohl ani rozlučkový večer.

Využíváme pohostinnosti kavárnic a vychutnáváme si jejich kávu, slunce připaluje, ale hry musejí pokračovat. Jde se na Hanojské věže, jež důkladně prověřují kombinační schopnosti soutěžících. Auto těchto řádek je sebekriticky rád, že může jen přihlížet. A následuje další soutěž a hra zároveň, stejně zábavná jako všechny ostatní. Všichni se při ní ocitají až ve starověku, konkrétně v Mezopotámii, a úkol, který je čeká, je… Jak to jen říct? No, zkrátka, musejí vyluštit klínové písmo. Nutno dodat, že se do hry všichni pouštějí s chutí, vervou a úspěšně.

My se raději pomalu vytrácíme a vyrážíme do hlavního města. Klínové písmo… Hm…

Viola již pošesté – 9. 5. 2013

Dne 9. května recitovala Týnka již pošesté v divadle Viola. Protože to bylo v máji, měsíci lásky, a jak známo, láska kvete v každém věku, vybrala si k recitaci téma „Milostná poezie“.

Kromě klasických autorů naší i světové literatury byli zařazeni i autoři současní, a nejen to: Týnka recitovala verše dvou seniorek žijících v Praze 1. Jsou to paní Olga Holubová a paní Luciana Klobušovská.

Pořad měl velký úspěch a přítomna byla i Česká televize, která zde natáčela pro pořad stanice ČT1 Z metropole, který je vysílán vždy v sobotu ve 12 hod.

Dana Hyklová

Výlet vlakem do Olomouce – 7. 5. 2013

V úterý 7. května se vydaly tři kluby – Medunky, Týnka a někteří členové turistické party – do Olomouce. Byl to nápad Majky Primusové, která zjistila, že společnost Student Agency poskytuje seniorům v určitých dnech slevy na hromadnou jízdenku vlakem RegioJet. Památky, které bychom měli navštívit, nám pak doporučila Eliška Novotná (90 let!), jež nám nakreslila mapku trasy, na níž jednotlivé památky vyznačila. Role průvodce se ujala Dana Hyklová, která si ke všem památkám našla historický výklad. Jako fotoreportérka s námi jela Karolína Schwarzová, asistentka paní ředitelky Čelišové. Výlet to byl velmi zdařilý.

První památkou, kterou jsme zhlédli, byla bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, na který jsme vyjeli autobusem. Pak následovala na Václavském náměstí katedrála svatého Václava a vedle ní Zdíkův palác (dříve nazývaný Přemyslovský palác). Dvě slečny, které u paláce seděly na lavičce, nám poradily, kam máme jít na oběd. Byla to restaurace U Huberta, kam se nás vešlo všech dvacet a kde podávali polední menu za přijatelné ceny. Navíc jsme ani nemuseli uhnout ze své trasy.

Po obědě jsme pokračovali v cestě za památkami a postupně jsme si prohlédli na náměstí Republiky kašnu Titónů, bývalý klášter klarisek – dnes Vlastivědné muzeum a barokní kostel Panny Marie Sněžné. Pekařskou ulicí jsme se dostali ke gotickému kostelu svatého Mořice, ve kterém jsou největší varhany ve střední Evropě. Na Horním náměstí, kde bylo nejvíce památek, jsme obešli gotickou Olomouckou radnici, podívali se na dvě překrásné kašny – Herkulovu a Caesarovu, na velkém modelu města jsme pak hledali zhlédnuté památky a nakonec jsme si prohlédli 35 metrů vysoký sloup Nejsvětější Trojice, který je největším sousoším v České republice a je zařazen mezi světové dědictví UNESCO.

Za Horním náměstím je náměstí Dolní, na kterém jsou dvě kašny – Neptunova a Jupiterova, mezi nimiž stojí Mariánský sloup. Vše bylo zahaleno do zelených sítí, neboť celé náměstí je v rekonstrukci, ale těmi sítěmi bylo na památky vidět. Na druhé straně náměstí nás zaujal renesanční měšťanský dům Hauenschildův palác, na kterém byl úžasný dvoupatrový arkýř. V tomto paláci byla při své cestě na Moravu ubytována ve dnech 26. – 28. října 1767 rodina Mozartova; to bylo Mozartovi 11 let.

Tady jsme již pocítili značnou únavu, tak jsme se vydali směrem k nádraží. Ještě jsme si prohlédli v Kateřinské ulici gotický kostel svaté Kateřiny Alexandrijské a zamířili jsme do Bezručových sadů, odkud jsme viděli barokní kostel svatého Michala v celé jeho kráse a mohutnosti.

V parku jsme si dali rozchod se srazem na nádraží. Park to byl velice krásný, se spoustou laviček, na kterých jsme si odpočinuli. Podél cesty, jež tvořila osu parku, tekla po pravé straně řeka Morava a po levé straně byly úžasné středověké hradby, takže prakticky až na nádraží jsme se měli na co dívat.

Dvě hodiny ve vlaku utekly neskutečně rychle a všichni jsme se shodli na tom, že cesta vlakem je mnohem příjemnější než autobusem, zvlášť tímto vlakem s obsluhou. Určitě se zase někam tímto způsobem vypravíme!

Dana Hyklová

Seniory v Kobylisích potěšily naše Medunky a Týnka – 17. 4. 2013

Ve středu 17. dubna navštívily členky Klubu poezie Týnka opět obyvatele domova pro seniory v Praze 8 – Kobylisích v Mirovické ulici. Tentokrát se k nim přidaly i tanečnice z Medunky, aby své vrstevníky společně potěšily kulturním zážitkem.

Od stanice autobusu je domov důchodců dost daleko, takže pro některé recitátorky bylo dost náročné dojít až tam. Týnka vystoupila s pásmem „Milostná poezie“. Byla to vlastně taková předpremiéra chystaného vystoupení ve Viole. Diváci poslouchali velmi pozorně celou třičtvrtě hodinu.

Tentokrát s námi jely i tanečnice ze souboru Medunka, aby seniorům zatancovaly Českou besedu. Diváky to natolik nadchlo, že během produkce tleskali do rytmu, a jedna z divaček si s Medunkami dokonce chtěla zatancovat.

Dana Hyklová

Saharský pohár ve Vědomicích – 13. 4. 2013

V sobotu 13. dubna se náš Senior tým zúčastnil turnaje v pétanque Saharský pohár ve Vědomicích. Do Vědomic jeli naši přitom už počtvrté. Jezdívají tam jednak na jarní turnaj a pak na podzimní. Tentokrát jelo z Prahy 1 deset hráček a hráčů, takže vytvořili pět dvojic. Na turnaji pak hrálo celkem 69 dvojic. Hrálo se švýcarským systémem, tedy do 13 bodů, ale s omezením na jednu hodinu.

 

 

Naše pétanqueová mužstva bojovala v zimní Ubulize – březen 2013

Na Ubulodromu v Úněticích u Prahy se v únoru a na začátku března konal druhý ročník zimní Ubuligy v pétanque, kterého se zúčastnily i dva týmy seniorů z Prahy 1. A v bojích se špičkovými českými mužstvy a podstatně mladšími soupeři se rozhodně neztratily a naši městskou část reprezentovaly velmi důstojně.

Tým A vedl kapitán Mirek Bernát a Tým B Jarka Hudečková. „Konkurence byla velmi těžká, ale nám šlo hlavně o získání zkušeností, o pohyb pro zdraví a o navázání nových sportovních přátelství,“ řekl Mirek Bernát.

Nástup měli naši senioři úctyhodný a hned první hrací den překvapil Tým A favorizované mužstvo Rodamiento Praha, když jej porazil 2:0 na zápasy (11:7, 11:9).

V dalších bojích se už našim borcům tolik nedařilo, ale všichni přítomní oceňovali jejich nasazení, bojovnost i smysl pro fair play.
Více informací: www.ubulodrom.cz/en/ubuliga.

Náš seniorský pétanque tým vznikl v roce 2010, kdy se také zaregistroval do „České asociace pétanqueových klubů“. Tím se stal právoplatným členem a celý tým i jednotlivci se mohou účastnit (podle svých schopností) turnajů v ČR. Prezidentkou klubu je Jarka Hudečková.

Tréninky probíhají minimálně jednou týdně, a to po celý rok a pod vedením zkušeného trenéra. Od letošní zimy se dokonce konají v kryté hale.

Ples seniorů – 24. 2. 2013

Krásné slečny, s výrazným (a krásně voňavým) líčením, čelenkami a kloboučky s pery a ladnými ručkami v elegantních rukavicích – i to byl letošní Ples seniorů, pořádaný Městskou částí Praha 1. Hned na začátku avizoval jeho moderátor Vladimír Hron, že celý večer bude takovým „filmovým spektáklem“, a měl pravdu.

Diváky v obou sálech přivítal postupně starosta Městské části Praha 1 Oldřich Lomecký, který přišel tentokrát převlečený do šerifského. „Kolty bohužel nejsou originální – filmové, ale zase jsou skutečně pravé, včetně zbrojního pasu,“ přiznal hlavní konšel a na dálku pozdravil herce, zpěváka a představitele nejslavnějšího českého „westmana“ Limonádového Joea Karla Fialu, s nímž si pro letošní ples přichystal scénku, na kterou ale bohužel nedošlo kvůli onemocnění propagátora Kolalokovy limonády. Celý Žofín mu popřál do nemocnice brzké uzdravení.

Filmové kostýmy z barrandovských ateliérů
Celý večer, kromě neutuchajícího nadšení tanečníků, byl opravdu také filmovým: už módní přehlídka, kterou představila Věra Krátká, ředitelka divize Fundus Barrandov Studia, byla kinematografická, když nabídla kostýmy vzniklé podle originálů ze slavného filmu Noc na Karlštejně. Ale ani originály na Žofíně nechyběly a návštěvníci si je mohli prohlédnout v předsálí. Mimochodem: od premiéry tohoto muzikálu uběhlo už čtyřicet let.

A další perlička pro filmové fandy – kostým Karla Högera, který představoval Arnošta z Pardubic, byl ušit, stejně jako kostýmy většiny hlavních představitelů, z pravé kůže a patřil k jedněm z nejtěžších. Dnes je tento kostým ještě s několika dalšími součástí barrandovské sbírky dochovaných originálů, která získala statut sbírky kulturního dědictví Ministerstva kultury.

Plesoví návštěvníci ale mohli obdivovat i kostýmy z rudolfínské Prahy, jejichž originály se objevily ve dvojfilmu Císařův pekař, Pekařův císař.
Velká část originálních kostýmů se dochovala dodnes a byla použita i při jiných filmových projektech, například v pohádce Byl jednou jeden král.

Do třetice se pak představily kostýmy vzniklé podle originálů Theodora Pištěka pro slavný oscarový film Amadeus.

V hlavní roli HUDBA
Během let vznikly díky filmařům mnohé skvělé muzikály a filmy, v nichž důležitou roli hrála hudba. Některé z nich připomněl i Ples seniorů – například Kabaret s LizouMinneli, Někdo to rád horké s Marilyn Monroe či už zmíněný Limonádový Joe s Karlem Fialou a celou plejádou tehdejších českých filmových hvězd.

Nebyl by to Vladimír Hron, aby si – v rámci své plesové Abecedy hvězd – „nevystřihl“ pár hudebně-filmových šlágrů, tentokrát z Noci na Karlštejně autorů Jiřího Štaidla a Karla Svobody.

Senioři se bavili – někteří z nich bavili i ostatní
Naši starší spoluobčané navštívili Ples seniorů 2013 v opravdu velkém počtu. A skvěle sito užívali. K jejich zábavě však také přispěli i jejich vrstevníci, lépe řečeno vrstevnice z taneční skupiny Medunky, zřizované Střediskem sociálních služeb Praha 1.

Do výborně připraveného programu, na kterém bylo patrné, že jeho tvůrci odvedli velký kus práce, se ale zapojily i mladší generace – taneční pár Anna Riebauerová a Jan Karban ze ZŠ Uhelný trh a jejich zkušenější kolegové, sólisté baletu národního divadla Nela Čelišová a Petr Strnad.

Volba královny a krále plesu
K vrcholům plesu samozřejmě patřila volba královny a krále plesu. Letos se jimi stali Libuše a Lubomír Petrasovi.

Kromě pořadatelů patří rovněž poděkování těm, kteří zajišťovali to nejdůležitější – hudbu. Ve velkém sále to byl Orchestr Josefa Hlavsy, v malém sále pak dechová kapela Květovanka, po nichž následovala diskotéka také už starších pánů Jakuba Jakoubka a Miloše Skalky.